Pandora's box

Včera jsme se vyprovokovali k velké vycházce s Albertem. Řekli jsme si, že s ním zkusíme jít bez vodítka, ať se učí. Ušli jsme asi 500 m od baráku a chválili ho, jak pěkně poslouchá. Ale při přechodu silnice najednou zaštěkal veliký pes u jednoho domku a Bert se ho tak lekl, že začal zdrhat. Málem ho srazilo auto a on stále utíkal dál a dál a kličkoval mezi auty. Když jsme na něho zavolali, otočil se, čučel a pak utíkal zase dál. Až u našeho baráku jsme od odchytili a vynadali mu. Chuďátko, byl potom moc smutný, ale poslouchal jak Švýcarský hodinky. Když jsme konečně došli (už na vodítku) na velikánskou louku, pustili jsme ho ať se vylítá. Potkali jsme dokonce stejně starého Staforda, tak se kamarádili a blbli spolu asi půl hodiny. Tak už potom nebyl smutný a mohli jsme jít spokojeně domů. Dokonce budeme s malým kamarádem chodit společně na cvičák!