Pandora's box

Včera večer jsme se šli podívat na našho Alberta. Koupila jsem mu obojek a vodítko, tak jsem chtěla vyzkoušet, jestli mu sedí. Jakmile jsem ale otevřela vrata, celá smečka mi utekla ven! Nejdříve byli všichni tři poslušní, pěkně chodili za mnou jak vojáci, ale najednou chytil jejich maminu rapl a utekla. Volala jsem na ni a nic, hrách na stěnu. Obě štěňata naštěstí zůstala se mnou, ale když jsem je zavřela do kotce, nějaký způsobem se jim podařilo utéct. No hrúza! Náš vrátník byl ale úplně v pohodě a tvrdil, že se určitě vrátí, ať jdeme klidně domů, že se o ně postará. Šli jsme tedy a doufali, že všechno dobře dopadne. Když jsem ráno příjela do práce, hned na mě mával Paľo, co se stará o psy, že mám jít za ním. Už jsem měla hrůzu z toho jak to dopadlo. Naštěstí se prý vrátila, ale až v 5:00 ráno! Hned mi vyčítal, že má na mě těžký srdce, ale jinak byl v pohodě a moc nenadával. Když jsem se na ně šla podívat, byli už všichni v kotci a zase prostrkovali hlavy skrz mříže a snažili se dostat ven. Potvůrky!